První pád ! 20.11.2007
Dne 20.11.2007 se bohužel stalo to, čemu jsem se takovou dobu vyhýbal - poprvé jsem spadl za jízdy z koně.
Od začátku roku 2007, kdy jsem začal jezdit na Geře a svezl jsem se i na Mirce, Zlatce, Natale, Orientovi, Erekci a Bonovi, jsem se vždy snažil pevně držet v sedle, i když párkrát jsem měl hodně namále, hlavně v sedle Gery při DušaCupu. Jednou jsem sice spadl, ale to nebyl pád jako takový, prostě jsem seskakoval ze stojící Zlatky a nějak mi zůstaly široké boty v úzkých anglických třmenech a už to bylo. Ale dne 20.11.2007 jsem okusil, jaké je to padat za jízdy z koně. A jak to vlastně bylo?
Vzal jsem si Gerušu jen na provazovce na jízdárnu a v klídku a pohodě jsem si jezdil. Pracovala úplně uvolněně a já se krásně vozil. Pak mě napadlo, že si tu pohodovou jízdu nějak zpestřím a řekl jsem si, že zkusím to co dělal Kevin Costner na začátku filmu Tanec s vlky, zahodil jsem otěže za hrušku sedla a jen tak jsem si v sedle cválal s rozpřaženýma rukama a zavřenýma očima a vychtnával jsem si pohyb koně. Bylo to super a naplnilo mě to něčím nepopsatelným. Pak jsem už chtěl dát Geršce pokoj a jen jí vykrokovat. Odsedlal jsem jí, ale jelikož jsem člověk od přírody líný, tak jsem na ní ještě naskočil a jen tak v klidu bez sedla jsem jí krokoval. No jo, ale když jsem byl v tom hezkém rozpoložení, tak mi to nedalo a dostal jsem ještě jednu myšlenku, konečně si zkusím zacválat bez sedla. Nejdříve jsem bez sedla párkrát obklusal jízdárnu a pak jsem Geru pobídl do cvalu, naskočila krásně na pravou nohu a už jsme si to v poklidném tempu, jen tak hopítko cválali po jízdárně. Bylo to příjemné a pohodlné tak, až jsem se zasnil. Najednou jsem měl "geniální" nápad, Kostner cválal v sedle, já to zvládnu bez sedla. Na začátku dlouhé stěny jízdárny jsem zahodil otěže Geruši na krk, rozpřáhl ruce, zavřel oči a opět jsem si vychutnával pohyb na hřbetu Gery. Asi v prostředku dlouhé stěny jízdárny si ale Gera řekla, že nebude cválat až na konec stěny a že už správná okamžik k zatočení na pravou ruku nastal a loupla mi to "potvora jedna zlobivá" vpravo. Ten pohyb nebyl prudký, ale já ho opravdu nečekal a s roztaženýma rukama a už otevženýma, možná vytřeštěnýma očima jsem pokračoval stále rovně :-) Na zemi jsem udělal pár kotrmelců (no tak to kecám, neválel jsem se, prostě jsem si jen ustlal) a moc se mi stávat nechtělo, protože zmrzlá jízdárna není vhodný terén na padání. Kouknu vedle sebe a tam na mě civí Geruša, která nechápala kam jsem šel. Už jsem to vzdal a chtěl Geru odvést do výběhu, protože mě bolela noha, ale pak jsem si řekl, že to musí jít. Naskočil jsem na ní, nacválal, rozpřáhl ruce, zavřel oči a ono to šlo, kousek jsme zacválali a pak už přišel čas na to vykrokování.
Co říci závěrem: první pád (kdo, co? - já, bum!) mám za sebou a přežil jsem ho, takže pohoda. No a konečně můžu říct, že jezdim na koni, protože jak mi bylo jednou řečeno: "nepadá jen ten, kdo nejezdí"